Neurobiologický základ empatie a její vývoj v prostředí evoluce.

Neurobiologický základ empatie a její vývoj v prostředí evoluce.

Lidstvo je sociální druh.  Rodíme se zcela závislí na druhých a i v dospělosti zůstáváme vzájemně závislí. Potřebujeme se navzájem, abychom přežili a prosperovali. Schopnost navazovat a udržovat vztahy je zásadní pro naše zdraví, produktivitu a kreativitu a je klíčem k našemu přežití jako druhu. Naše individuální fyziologie – včetně neurofyziologie, která zprostředkovává naše kognitivní, motorické, sociální a emocionální funkce je hluboce ovlivněna přítomností, chováním a emocemi lidí kolem nás. Ústředním prvkem této pozoruhodné sociální schopnosti (a nákazy) je empatie.

Druhotná traumatizace pěstounů v rámci péče o traumatizované dítě

Druhotná traumatizace pěstounů v rámci péče o traumatizované dítě

Každý rok jsou miliony dětí vystaveny nějaké formě závažné traumatické události. Mnohé z těchto dětí jsou obětí fyzického, sexuálního nebo citového zneužívání či zanedbávání. Další tisíce dětí byly traumatizovány přírodními katastrofami (např. tornády, hurikány, povodněmi), automobilovými nehodami, utonutím, násilím v komunitě nebo mezilidským násilím, jehož jsou svědky ve svých domovech. Traumata, která tyto děti utrpěly, nejsou neškodná. Může vyústit v závažné a chronické emoční problémy a problémy s chováním, které se velmi obtížně léčí. A každý rok s těmito dětmi den co den pracují tisíce učitelů, pracovníků v případech, policistů, soudců, pediatrů a odborníků na dětské duševní zdraví a snaží se jim pomoci. A každý rok se o tyto děti starají rodiče, prarodiče, pěstouni. Dospělí až příliš často pracují v obtížných situacích s omezenými zdroji. Děti se mohou potýkat s řadou problémů, které mohou jejich pečovatele a ošetřovatele zmást nebo zahltit. Bolest a bezmoc těchto dětí se může přenášet na jejich okolí. Naslouchat dětem, které hovoří o traumatu, snažit se pracovat v komplikovaném, frustrujícím a často "necitlivém" systému, cítit se bezmocný při pokusech o uzdravení těchto dětí - to vše může způsobit, že dospělí, kteří s těmito dětmi pracují, jsou náchylní k tomu, aby se u nich samých objevily problémy s emocemi nebo chováním. Účelem tohoto kurzu je podat přehled o tématu sekundárního traumatu. Cílem by mělo být lepší pochopení toho, jak lépe pomoci dětem, se kterými pracujeme, tím, že se ujistíme, že jsme na tom co nejlépe. Čím lépe porozumíme tomu, jak nás práce s traumatizovanými dětmi ovlivňuje, tím lépe jim budeme moci pomoci. Abychom sami zůstali emocionálně zdraví, je nesmírně důležité, abychom pochopili, jakým způsobem lze vstřebat prvky dětského traumatu dětí.

Porozumění hyperarouzalitě -  ztuhnutí, útěk a boj

Porozumění hyperarouzalitě -  ztuhnutí, útěk a boj

Lidské tělo má několik velmi účinných a flexibilních způsobů, jak se vypořádat se stresem, trápením a traumatem. Hlavní složkou našich komplexních schopností reagovat na stres je reakce na nabuzení, častěji označovaná jako reakce "bojuj nebo uteč". Souvisejícím, vzájemně se ovlivňujícím, ale samostatným vzorcem reakce je disociace. Té se věnuje samostatný kurz:  Porozumění disociaci. Oba tyto vzorce reakce - disociace a vzrušení - fungují společně a pomáhají nám zvládat každodenní stresory a přežít extrémně náročné nebo dokonce traumatické zážitky

Porozumění disociaci

Porozumění disociaci

Jedním z nejsilnějších a nejdůležitějších mentálních mechanismů, které nám pomáhají regulovat, je "disociace". Schopnost odpojit se od vnějšího světa a stáhnout se do svého vnitřního světa - spolu se všemi složitými fyziologickými změnami, které s tím souvisejí - je jedním z hlavních způsobů, jak reagujeme na stres, úzkost a trauma.